Další dramatický vývoj nabraly události kolem zákazu pomazánkového másla. Cyklokrosař Dlask byl diskvalifikován ze závodu v Táboře, protože měl na tričku nepovolený nápis Vzpomínáme. Možná by stálo za to zjistit, jestli i toto rozhodnutí rozhodčích nebylo ovlivněno temnými silami Evropské unie snažícími se dále omezit suverenitu českého státu a zvýšit už tak značné ztráty, které díky tomuto neslýchanému rozhodnutí republice vznikly.
Celá kauza s pomazánkovým máslem už ostatně stačila zabrat první minuty zpráv na většině televizních stanic a proniknout na titulní stránky novin. Nepochybně se tedy musí jednat o mimořádné drama s vážnými dopady na stát a ne-li na každého, pak tedy alespoň na většinu z nás.
Jenže skutečná situace je o hodně jiná. V rámci snahy o vytvoření celoevropského trhu se v Evropě sjednocují normy pro řadu výrobků, aby jejich schválení či prodej v jedné zemi znamenaly automatickou možnost přístupu na trhy v celé EU. Týká se to samozřejmě vesměs těch výrobků, pro které již existují normy na národní úrovni. Takovým výrobkem je třeba máslo, jehož parametry jsou definovány v normách jednotlivých států. Tady si tedy všimněme prvního rozporu s dramatickým popisem události a fakty. Nejde o žádnou novou (pokud možno nesmyslnou) regulaci, ale zkrátka o srovnání českých norem s normami ostatních zemí. Česká republika zde žádala o výjimku a nedostala ji. Nic méně, nic více.
Z historických důvodů sahajících do dob socialismu, kdy zásobování máslem bylo pro centrální plánovače vážným problémem, se česká (tehdy československá) norma výrazně odchylovala od zvyklostí a definovala jako máslo i výrobky, které měly výrazně nižší procento tuku , než je ve světě zvykem. Proto se – vedle výrobku Hera – uvedl na trh také výrobek s názvem pomazánkové máslo, ačkoli o žádné máslo ve skutečnosti nešlo. Nic to nemění na jeho kvalitě a chutnosti, ale máslo to ve světle převládajících zvyklostí nebylo a není.
Je to trochu podobné, jako kdybyste doma pálili výbornou pálenku a rozhodli se ji uvést na trh pod jménem whisky (případně třeba „dezertní whisky“, aby matení zákazníka bylo aspoň trochu kamuflované). Pokud by výrobek vůbec někdo přijal k prodeji (u alkoholu přijímaly některé obchody k prodeji leccos), první důkladnější kontrola by vás donutila výrobek stáhnout. Nikoli ovšem – a tím jsme u druhé nepřesnosti máslové historie – výrobek zakázat. Nikdo po nás nepožaduje, aby se v České republice přestalo pomazánkové máslo vyrábět či prodávat. Požadováno je jediné – aby se jmenovalo jinak, než máslo. Kdo si tedy pomazánkové máslo oblíbil, může si ho kupovat dál, jediný požadavek na něj bude zanedbatelný – zapamatovat si nový název. Díky rozruchu, který celá záležitost vyvolala, se každý nový název jistě brzy dozví a určitě bude mít možnost si výrobek v klidu dál kupovat.
A poslední neblahé pocity, které celá historie vyvolala, jsou už úplně zbytečné – a sice obava, že došlo k nějakým škodám pro český stát. Pokud bude výrobce rozhodnutí respektovat, pak jediné náklady se dotýkají výhradně podniku samotného: půjde o označení výrobku novým názvem, případně o kampaň na zapamatování si nové značky. Ta už ale probíhá více než hlasitě, takže výrobce na tom možná spíše vydělá, protože ruku na srdce: kdyby nebylo této události, kdy naposled jste v médiích slyšeli o pomazánkovém másle…?
To by také mohl být happy end celého dramatu. Výrobce se zaraduje, že jeho výrobku se dostalo značné reklamy, udělá ještě trochu rozruchu s novým názvem, lidé si ho budou dál kupovat a diskuse o Evropské unii se vrátí k faktům a racionálním úvahám. Namístě je ovšem obava, že vymýšlet nové, byť reálným faktům vzdálené kauzy, bude pro mnohé i v budoucnu daleko lákavější.
Ivan Pilip je ekonom, je účastníkem Macháčkovy výměny, on-line debaty českých ekonomů na názorových stránkách HN Dialog
