Je to zvláštní atmosféra, kterou překvapivě dokázala vyvolat přímá volba prezidenta. Co se stalo tak zásadního od krajských a senátních voleb, které voliči doprovodili hlubokým nezájmem a které v některých místech vynesly podíl na moci lidem, o kterých jsme si už téměř mysleli, že zmizeli ze světa spolu s výjezdními doložkami a Tuzexem? Marně vzpomínám, zda v některých z jiných voleb od těch v roce 90 byli lidé ochotni dát jasně najevo svůj názor a připnout si na oblečení placku s informací, koho tentokrát budou volit.

 

Vždycky jsem měl pocit, že lidová shromáždění a viditelné symboly politických názorů patří do dob spíše historicky přelomových. Přesto – nebo možná právě proto – dnes pociťuji jistou blízkost a sympatii k těm, kteří je nosí. A to navzdory tomu, že jsem Karla Schwarzenberga (řeč je samozřejmě o něm, člověka s plackou Miloše Zemana jsem nezaznamenal, což také leccos znamená) v prvním kole volil až po jistém váhání a byl pro mne strategickou volbou při rozhodování mezi ním a Zuzanou Roithovou.

 

Vůbec jsem přitom nebral v úvahu, jak nesmyslná je penzijní reforma. Ani jsem nezaváhal kvůli tomu, jaký zmatek dokázala vláda vyvolat při zbytečném zvyšování DPH. Naprosto jsem nemyslel na to, že jeho politické angažmá umožnilo na čas obsadit vládní křesla tak neuvěřitelným postavám, jako V.Bárta nebo R.John. Dokonce jsem se ani nezlobil, že neoponuje více nahlas snahám premiéra a zejména prezidenta blokovat cokoli, co přijde z Evropské unie a dostávat nás na periferii evropského vývoje. Vnímal jsem to především tak, že tyto volby nebudou střetem politickým, ale soubojem svým způsobem kulturním a symbolickým.

 

Nevím, jestli to lidé s Karlem na klopě vidí také tak – nechci se jich ptát, placku sám nenosím a vlastně ani nevím, kde se dá sehnat. Nemám ale pocit, že by jim leželo na srdci hlavně to, jestli je jejich kandidát dostatečně pravicový a neumožnil by například zvýšit daně nebo by málo snižoval sociální výdaje státu. Spíš mi připadá, že se zamýšlejí nad tím, že:

- normalizace přece nebyla v zásadě obdobím, které sice mělo své nedostatky, ale do Jugoslávie se jednou za pár let jet dalo a v televizi šly mnohem lepší seriály než dnes

 

- mezi voliči KSČM mohou být lidé, kterým prostě jen ušly některé historické souvislosti, ale pokud tato strana někoho kamkoli podporuje, je dobré se před ním mít přinejmenším na pozoru

 

- velitel tankové divize ČSLA, ředitel nejslavnějšího normalizačního JZD ani funkcionář městského výboru KSČ by možná nebyli ideálními spolupracovníky prezidenta demokratického českého státu a že je celkem jedno, zda by ho doprovodili přímo na Hrad jako členové týmu, nebo mu jen pomohli se tam dostat

 

- jiráskovsko- nejedlovský výklad národních dějin už deformoval historické vnímání mnoha lidí dost na to, abychom podklad pro jednoho z dalších představitelů doprovodných rolí instalovali na Hrad

 

-je určitě ohromující, když někdo z kandidátů má podporu kosmonauta, ale dost to kazí fakt, když se tím kosmonautem stal z milosti okupační mocnosti v rámci její propagandy

 

- Rusko není jen země velkých obchodních možností na Východ od nás, ale především země, v jejímž čele stojí člověk, který demokracii považuje za nebezpečný projev slabin západní civilizace, Stalina za jednu z nejvýznamnějších osobností historie a rozpad Sovětského svazu za národní pohromu; rozdávat pasy francouzským hercům sice naše Ústava prezidentům neumožňuje, ale bylo by dobré mít na Hradě někoho, komu to ani nebude líto

 

- by bylo uklidňující, kdyby slova olovo a Bamberk už evokovaly pouze chemický prvek a starobylé bavorské město

 

- s novináři ze sousedních zemí by prezident našeho státu měl nadále komunikovat bez ohledu na to, jestli ho jeden z nich náhodou neurazil, a to i v případě, že by třeba příště pro změnu neměl pravdu

 

- o přípravách vraždy novináře lidmi z kruhů blízkých vysokým představitelům státu bychom už měli číst pouze v zahraniční rubrice novin

 

- úplná abstinence je trochu nudná, ale přílišná záliba v alkoholu je něco, co rozumný člověk zpravidla alespoň nedává na odiv

 

- proti kuřákům není třeba za každou cenu bojovat, ale když už si soused u stolu zapálí, je dýmka mnohem příjemnější, než permanentně hořící cigareta

 

- šlechtictví je především stav ducha a jeho hlavním měřítkem není – stejně jako u vzdělání - počet nebo úroveň titulů, které člověk nosí

 

- drobná vada řeči sice člověku zrovna nepomáhá stát se velkým řečníkem, ale že ji může celkem dobře vyvážit to, když s touto vadou mluví ještě řadou jazyků dalších

 

- víra nebo nevíra v Boha je vnitřní věcí každého jedince, ale pokud bude prezidentem někdo, pro koho o tom, co je dobro a co zlo rozhoduje také někdo vyšší, než on sám, bude to příjemná změna

 

- odříkat bez zaváhání slova hymny, nejlépe obou slok, je hodně důležité, ale pomáhat své zemi skutečnými činy a to i poté, co vaši rodinu vyžene do emigrace, je mnohem důležitější

 

- slavit na 8. březen svátek MDŽ byla podivná součást dobové propagandy, ale den na oslavy to sám o sobě není špatný a letos by mohly nastat hned dva důvody, proč by se mohl stát skutečným svátkem.

 

Ne, čím dál víc mám pocit, že se všemi těmito úvahami nijak zvlášť nesouvisí, zda v běžných volbách dáváme přednost levici nebo pravici. A přitom se mi zdá, že jsou symbolicky důležitější než stovky hlasování, o kterých hlasuje vláda či Parlament. A že pro další směřování země je opravdu hodně důležité, jak toto rozhodování dopadne.

 

Kde že se vlastně dají sehnat ty placky?