Právě teď začíná čas, kdy pravice a středové síly musí pokračovat v úsilí vývoj v zemi do budoucna změnit. Ač se to v dnešní kocovině z porážky nezdá, jejich šance se po těchto volbách do nemalé míry zlepšily. Do příštích parlamentních voleb totiž budou mít velké téma, na které český volič často slyšel: vyvažování sil. Komunisté v mnoha krajích, socialisty ovládaný Senát, levicový populista na Hradě - jedině v Parlamentu bude šance tuto tendenci zastavit a zvrátit!
Demokracie má nesporně jednu velkou nevýhodu: vítězem jakéhokoli volebního souboje, a to i velmi důležitého, se může stát někdo, koho jsme si rozhodně nepřáli. Výhod má demokracie ovšem mnohem více: nikdo pro svou podporu nebude vyhozen ze školy, neztratí práci a nebude ani nijak perzekvován. A co je také zásadní: už hodinu po volbách může každý začít demokratickými prostředky usilovat o co největší omezení vlivu toho, koho si nepřeje, a připravovat se na další volby, kdy může být výsledek podstatně odlišný.
V zájmu toho, aby uspěl, si ale musí především uvědomit jednu věc: soupeřem je představitel druhého tábora, tedy dnes Miloš Zeman, nikoli však jeho voliči. Do dalších voleb samozřejmě k dílčí obměně voličstva dojde, například dospěním dnešních středoškoláků, ale v podstatě platí, že voliči v zemi budou v zásadě stále stejní.
Velkou chybou by proto bylo, aby dnes příznivci Karla Schwarzenberga podlehli názoru, že Miloše Zemana volí lidé, kterým nevadí lež jako pracovní nástroj, nacionalismus jako užitečná zbraň a kteří považují osobní útoky na politické soupeře za vítanou formu televizní zábavy. Nemalá část Zemanových voličů tyto prvky vnímá mnohem méně než fanoušci Facebooku a pečliví čtenáři internetových deníků, nebo je považuje za součást propagandy druhého kandidáta.
Podstatným důvodem jejich volby mohla být prostě obava z ekonomické krize, nespokojenost se současnou vládou, skutečná starost o bezpečnost země a koneckonců i pocit, že protikandidát je s touto zemí spojen méně, než by prezident měl být. To jsou pocity zcela oprávněné a těžko z nich dělat závěr, že takový volič je automaticky postkomunistický nacionalista. Pokud 45 % voličů kampani nepodlehlo, a přesto volilo Karla Schwarzenberga, je to do značné míry velmi dobrá zpráva o posunu základních pohledů na svět v naší zemi.
Přiznejme si totiž, že z kulturně historického pohledu je Karel Schwarzenberg opravdu vynikající představitel „Antizemana“. Z hlediska volebních šancí je však, upřímně řečeno, značným problémem liberálnějších, pravicových a centristických sil v zemi, že byl tím nejsilnějším kandidátem, kterého dokázaly do voleb vyslat. Jeho přednosti a kladné stránky jsou mimořádné, slabin využitelných (a zneužitelných) soupeřem typu Zemana příliš mnoho. Neměli bychom podlehnout pocitu, že volby rozhodla špinavá kampaň okolo Benešových dekretů: toto téma je totiž opravdu příliš citlivé na to, aby umožnilo chyby, ke kterým při diskusích ze strany K. Schwarzenberga došlo.
Na tom nic nemění, že s jeho hodnocením zcela souhlasím, a považuji za pozitivní, že se vnímání tohoto tématu v Čechách za dvacet let výrazně posunulo. Podstatnou roli pro výsledek však sehrálo především jeho provázání se současnou vládou, na kterou M. Zeman – v tomto případě zcela legitimně – poukazoval. Pro výsledek volby bylo zřejmě podstatné to, že proti levicovému populistovi stál představitel pravostředové vlády v době vrcholící ekonomické krize a v době, kdy důvěra této vlády je mimořádně nízká. To je realita, která by neměla zaniknout v žádném sčítání nepravd a demagogických tvrzení, která Zeman v kampani vyslovil. Tato skutečnost rozhodla prezidentské volby.
Právě teď však začíná čas, kdy pravice a středové síly musí pokračovat v úsilí vývoj v zemi do budoucna změnit. Ač se to v dnešní kocovině z porážky nezdá, jejich šance se po těchto volbách do nemalé míry zlepšily. Do příštích parlamentních voleb totiž budou mít velké téma, na které český volič často slyšel: vyvažování sil. Komunisté v mnoha krajích, socialisty ovládaný Senát, levicový populista na Hradě – jedině v Parlamentu bude šance tuto tendenci zastavit a zvrátit!
Poté, co se zdálo, že příští volby jsou předem rozhodnuté, objevila se nová naděje k přesvědčení váhajících a k silné mobilizaci vlastních stoupenců, navíc nebývale zaktivizovaných při prezidentských volbách. Hlavní strana na politické levici, ČSSD, může navíc být brzy znesvářena zásahy nového prezidenta, který si začne vyřizovat staré účty. O slovo se bude hlásit jeho vlastní strana SPOZ a také komunisté, kteří od začátku do konce Zemana podporovali jako jeden muž. A Zeman se nezmění: pro něj bude podstatné, jakou moc má on sám na Hradě, nikoli to, jak si vede strana či strany, které mu pomáhaly na cestě vzhůru.
Klíčové tedy bude, zda strany ve středu a napravo od něj dokážou tuto šanci uchopit. TOP 09 může stavět na značné osobní popularitě K. Schwarzenberga, ale musí dokázat nabídnout také něco navíc. ODS musí projít zkouškou toho, zda se dokáže potlačit vliv šovinistických a doktrinářských skupin, pro něž je pokyn V. Klause víc než jakákoli jiná myšlenka, aby v tomto duchu dokázali podporovat na prezidenta člověka, který by podle všech racionálních úvah měl být hlavním soupeřem pravicových politiků. KDU-ČSL má šanci využít to, že nebyla zapojena do vládních a parlamentních afér posledních let, ale musí překonat trauma z rozchodu s TOP 09 a potvrdit, že je stranou, která má vyšší sociální cítění, a může tedy spolupracovat i se sociální demokracií, ale také stranou antikomunistickou a odolnou levicovému populismu.
Do dalších voleb zbývá necelý rok a půl, ale prezidentské volby už teď ukázaly, čeho by se měl týkat jejich hlavní střet. Šance na odvetu jsou větší, než by se po víkendu mohlo zdát.
