Ve stínu zahájení devizových intervencí ze strany ČNB zůstala zpráva o poklesu ekonomiky ve třetím čtvrtletí roku. Jde sice o předběžný odhad, ale v každém případě ukazuje, že návrat k růstu česká ekonomika stále nezahájila. Zpráva je to špatná zejména s ohledem na skutečnost, že růst v téměř všech dalších zemích EU je mírně kladný a jediný výraznější propad má vedle ČR pouze krizí zmítaný Kypr (-0,8%) /pozn.: zatím nebyl zveřejněn výsledek Řecka/. Roste Německo, Slovensko i Rakousko platící eurem, stejně jako Maďarsko či Británie se samostatnou měnou. Fakta tedy dávají jasnou zprávu o teorii té části českých ekonomů a politiků, kteří roky tvrdili, že naši ekonomiku ochrání a blahobyt jí zajistí samostatná měna. Neochránila a nezajistila.

 

Několik dní stará snaha použít další měnový nástroj intervencí a korunu uměle oslabit také není jednoznačná a nemusí růst podpořit. Je tedy evidentní, že stát musí zapojit další nástroje hospodářské politiky a podpořit růst strukturálními změnami a rozpočtovou politikou. Ta by měla reagovat především na to, že v ekonomice je stále nedostatečný objem investic a nadále stagnuje domácí poptávka. Reakce v tuto chvíli může nejrychleji přijít ze strany veřejných rozpočtů a protože nový Parlament bude jako jeden z prvních bodů projednávat připravený návrh zákona o státním rozpočtu, měla by se vznikající koalice soustředit na to, zda ho vůbec schválit a jak ho případně dále upravit.

 

Vzhledem k termínu, ve kterém bude návrh projednáván by bylo rozumné, aby nový Parlament návrh schválil. Je sice předkládán vládou se spornou legitimitou a ve dvojnásobné demisi, ale v zásadě byl připraven odborným týmem Ministerstva financí. O výchozích parametrech, odhadech růstu a příjmů a dalších údajích je sice možné diskutovat, ale s přihlédnutím k celkové rozkolísanosti ekonomického prostředí a politické nestabilitě může být rozpočet jistým stabilizujícím prvkem. Navíc je nutné vzít v úvahu fakt, že většinu podstatných příjmů a výdajů je možné změnit pouze zákony. Jejich příprava a schválení však trvá téměř rok, takže většina takových změn bude mít dopad až na rozpočet roku 2015.

 

Možností pro nárůst spotřeby a investic sice rozpočet mnoho nenabízí, ale přesto dva faktory jsou významné: především by neměl posilovat pocit občanů, že nadále pokračují dramatické škrty a úspory. Změny navržené minulou vládou, zejména zvýšení DPH, ale ještě více rétorika změny doprovázející, vyvolala v lidech paniku větší než krize samotná. Devizové intervence ČNB zdůvodňované úvahami o tom, že skoro všechno už bude jen dražší, jdou bohužel obdobným směrem. Sám fakt, že nový rozpočet neznamená ani zvyšování daní, ani zásadní škrty ve výdajích, je proto spíše pozitivní.

 

Druhým zásadním faktorem jsou investice, pro které jsou sice vládní zdroje omezené, ale přece je jedna – a významná – výjimka. Jde o evropské fondy, protože celkové příjmy státu ze strany EU jsou na příští rok rozpočtovány ve výši 98 mld. Pokud se tyto zdroje podaří v co největší míře využít a nasměrovat na rozvojové projekty podporující růst, mohou znamenat pro ekonomiku pozitivní impulz. Je jistě pravdou, že část těchto peněz zatím končí na sporných projektech, ale naprostou většinu pravidel čerpání si určují úřady české, nikoli bruselské. Nová vláda tedy bude mít šanci směřování těchto peněz výrazně ovlivnit.

 

Pokud jde o domácí zdroje, existuje ještě jedna rezerva, kterou vlády řadu let využívají nedostatečně, ale která by mohla navýšit příjem rozpočtu řádově o miliardy korun - jde o dividendu společnosti ČEZ. Ta je pro příští rok v rozpočtu odhadována na zhruba 12 mld., ale v případě rozhodnutí státu jako většinového akcionáře by mohla být výrazně vyšší. Tento příjem je navíc možné zajistit bez složitých procedur změn zákonů.

 

S těmito zásadními prioritami je možné začít jednat o státním rozpočtu, pokud v dohledné době vznikne funkční vláda. K růstu se česká ekonomika asi stejně bude vracet pomalu, ale alespoň by dostala pozitivní impuls. Pokud ovšem taková vláda nevznikne, bude nejistota spotřebitelů dále narůstat, evropské fondy se z velké části nedočerpají a další zdroje do rozpočtu také nepřijdou. A v takovém případě se růstu nedočkáme ještě řadu dalších čtvrtletí.